Události pořádáme poměrně nepravidelně, to znamená jednou za čas. Ještě o něco méně často na nich někdo pořídí fotku. Někdy přijde lidí víc, někdy míň. Větší návštěva vypadá reprezentativně, v menším počtu se zase lépe poznáme. Kolečko tlačíme od roku 2013 dosud.
Koncert při zahájení první sezóny. Otvírání zahrady. Květen 2013. Divadelní šapitó, bezvadná věc.
4dim architects. Přednáška o komunitním zahradničení. Březen 2013. Začátky, teoretizování.
V září 2013 jsme uspořádali Hřiště pro všechny, týdenní akci na různých místech Olomouce. Jedním z nich byla stěna podél chodníku pod dětskou pohotovostí ve fakultní nemocnici. „Zbombenou“ plochu upravili kluci ze Street Art Communication Košice.
Výsledek: http://farm6.staticflickr.com/5442/9775083834_5fe539d6e6_o.jpg
Takhle vypadalo místo našeho současného působení předtím. Minigolfové dráhy pryč, mrtvo. Duben 2013.
Část cyklu Možnosti energie. Dave z Bajkazylu a Kaktus z Pietro Bikes sestavili cyklogenerátor nebo prostě kolo připojené na alternátor, měnič napětí a autobaterii, která poháněla projektor. Všechno to vysvětlovali v červenci 2014 na W7, kde jsme si rovnou pouštěli příspěvky, které o kinu na vlastní pohon natočila televize.
Visuté za()hrady. Z jakýchsi betonových patek, které zřejmě sloužily k vyrovnání minigolfových tras, jsme vytvořili terasovité záhony. Dýně vyrostly ze semen i ze sazenic. Polovina července 2014.
Scuk číslo dva na konci srpna 2014. Tyhle akce jsme dělali jako setkání, když skončily Možnosti energie. Přidanou hodnotou byla práce. Začalo se jógovou rozcvičkou vestoje, kvůli vlhké trávě. Přišel se podívat i Antoine, Francouz. Podobné nečekané návštěvy jsou vždycky milé. I kdyby nepřinesl ten salám. Pod okap k boudě jsme šoupli nový sud, dostal jméno Boris. Má 510 litrů a plní se rychle. Kovový barel odkoulel M. dozadu k plotu, zase bychom v něm mohli připravovat jíchu. Foto: Eva M.
Když paní Kristina plete, může se klidně koukat kolem sebe a nic jí neuteče. Ani oko. Proto jsme ji pozvali na workshop, aby nás naučila hladce, obrace a tak dál. Fajn pondělní odpoledne července 2013. Přijely i holky z Brna, aby nám s učením pomohly. A ukázala se i paní, která má za asi domov celou Olomouc. Šlo to docela dobře, i když na guerillové oplétání města by to chtělo podstatně víc času a soustředění. Výsledky jsme spojili a zamyšlená socha dostala zástěrku.
Na houby v rukavičkách. Pěkně pohladit a zasadit. Kolíčková sadba. S novým vrtákem do železa to šlo jako po másle. Přibližně za rok snad prý lze čekat výsledek naší snahy. Polena budou zakopaná, hlívě a shiitaké by se tak mělo víc dařit. Scuk číslo čtyři, listopad 2014.
Scuk číslo tři a hmyzí hotel, září 2014. Fotka zachycuje hrubou stavbu, obyvatelům jsme samozřejmě nabídli vybavené obydlí. Klacíky, polena a podobný přepych. Neměli jsme hřebíky, O. pro ně jel, srazilo ho auto, dost se hodovalo, pak přišel déšť. Po všech stránkách vypečený den. Dobře jsme se družili, E. dělá solidní rybízák. Hodně se mluvilo o včelách. Foto: Filip Kartousek
Na Ondřeje jeli jsme pro hnůj. Koňaři ze Š. nám přenechali slámový, díky za něj. Dostali bychom i víc a jiný, ale už takhle to s půjčováním vozíku, cestou, nakládáním a rozhazováním zabralo půl dne. Zima byla, protože zamrzl sud. Hnůj jsme lehce zapracovali do záhonů, snad tím dýním a dalším zeleninám prospějeme.
Proč Za()hrada? Tady je odpověď. Zahrada za ohradou. Podobných prostor by se v O. našlo několik, ale ne všude nám pšenka kvetla. Nyní jsme usazení nedaleko a tento půvabný pozemek dál zadržuje srážkovou vodu.
Klára Doležálková měla 14. ledna 2015 vernisáž ve Vitríně Deniska. Potom byl v Za()hradě oheň z vánočních stromků. Úzkostlivější možná chvílemi vysoké plameny děsily, ovšem nestalo se nic kromě toho, že to byla pěkná sešlost.
První Za()hrada ladem roku 2015. Promítali jsme film Lidský rozměr. Slovo urbanismus v poslední době nepoužívají jen odborníci, takže bylo plno, což nás nemůže než těšit. Pro komplikace se zvukem trochu hučely reproduktory, ale jinak to bylo jako v kině.
Večer o panelácích, zase se nám daří plnit sál. Stejně jako třeba předtím s filmem Jirky Stejskala Jáma. Kdyby vás to zajímalo, nejstarší panelový dům v Olomouci je naproti úřadu práce.
Konec března. Připojili jsme se k Sašovi na břehu Mlýnského potoka k zastřihávání proutí a vypletli plot. Nebo spíš plůtek. Na živo vypadá docela dobře.
Březen 2016. Na začátku naší třetí sezony v podhradí opět přesouváme materiál z místa na místo. Ne že bychom snad chtěli. Město ale nechává opravit bortící se hradební zeď v Pekární ulici. Ačkoli jsme se o místo starali, pořád je to málo na to, aby s námi někdo vedl dialog. Zachraňovali jsme, co se dalo. Budoucnost?
V červnu 2015 jsme byli v televizi. Vystoupení v Dobrém ránu znamená hlavně hodně čekání v šatně. Seděl tam s námi protřelý horský vůdce Pavel Rajtar ze Slovenska. Bezvadný pán, pro znalejší lidi možná i legenda. Pomalu osmdesát let a pořád fit. Recept: Denně prý pije litr dva vína.
Rozlučka se Za()hradou, duben 2016. Demontovali jsme knihoboudu, která následně odjela do Brna, kde zdobí Rajskou zahrádku. Bylo skvělé, kolik lidí se zastavilo. Zahradničení stranou, je to prostě příjemné místo.
Jezírko bylo hodně prima. Ale nedalo se nic dělat, stejně jako jsme ho vykopali, jsme ho před opravou zdi zrušili. Byl březen, zadarmo to nebylo. Stavaři se ukázali jako fajn chlapi, když ze dna vytáhli a složili těžkou folii, kterou jsme tam pro nedostatek silných rukou museli nechat.