Pokouším se o německou kopu a nebo spíš prostě zakládám na zimu záhon. Dolů nějaká dřeva, suchou trávu, listí, hlínu, kompost. Možná devět z deseti znalých doporučuje jinak, ale dělal jsem to takhle. Pracuji hodinu a jsem jako ten pes za bránou, kdyby ho občas pustili z kotce. Koukám, navezl jsem v kolečku velký, nerozložený slunečnicový květ. Párkrát ho zkusím nabrat vidlemi, ale je nějaký tuhý. Až mi zatrnulo, když jsem zjistil, že je to ježek. Tak jsem se mu omluvil a odnesl ho k hromadě větví, kterou jsem v rohu zahrady pro takové, jako je on, navršil. Do příští návštěvy byl pryč. Na zahradě, doufám, zůstal, míst k zahrabání je tam dost. Kdyby zase do kompostu, není se mu co divit, mně se zdá také dobrý. Pokud máte doma bioodpad, noste ho do zahrady s sebou. Ondřej

Už jste asi četli, že půda může dělat lidi šťastnými. Napjatě teď proto čekáme, jak dopadne naše žádost o možné využívání jednoho velkého pozemku v Olomouci. Kdyby nám město vyšlo vstříc, bude hodně radosti.

Přišel podzim, spustili jsme web. Pomalu přesouváme svoje snažení ze zahrady víc do tepla. Vymyslet a vyběhat co a jak dál, přijít s programem na zimu, udržet všechny pohromadě. A ještě předtím se rozloučit se sezónou. I přes shnilá rajčata, slimáky a pár provozních nepříjemností jsme na letošní rok rádi, stejně jako za každý minulý i budoucí, takže společné zakončení a poděkování by si zasloužil. Sledujte nás.

Takhle jsme se měli před rokem a něco; Street Art Communication Košice ve Fakultní nemocnici Olomouc při týdenní události Za()hrady Hřiště pro všechny. Výsledek stále na místě, tedy na zdi podél chodníku pod dětskou pohotovostí: