Ozývají se první zájemci o záhony a pytle do nadcházející sezóny. Možná už jako my doma zasadili první semena a těší se, až rostlinky píchnou do hlíny.

 

Nevím, proč se to stalo, ale propadl jsem obyčejnému rytí. Ještě si pamatuji dobu, kdy jsem tu monotónní práci nenáviděl, jak mě nudila a otravovala. Potom se to najednou zlomilo. Zabořil jsem rýč do země, trochu nadzvedl a s povzdechnutím se ohnul, abych jako obyčejně odstranil nějaký kousek plevele, ale najednou jsem ustrnul. Hlína zavoněla, slunce zasvítilo a já ztratil hlavu. Místo abych jako obvykle vytrhl plevel a hlínu rýčem obrátil, zůstal jsem v předklonu, trochu si zahrabal rukou v zemi a omámen z mystického zážitku jsem v rytí pokračoval, ovšem již velmi pomalu a v obavách, že tahle nádherná činnost jednou skončí.

A skončila, jako v té známé básni: Pole doryto.

Stál jsem u plotu, protože dál už to nešlo, a přemýšlel, jak by se asi zatvářil soused, kdybych ho poprosil, jestli bych si u něho na zahradě mohl trochu porýt. Nakonec jsem od toho zbaběle upustil a vrátil se v propocené košili domů. Věci obyčejné, nejobyčejnější, či dokonce neobyčejné jsem zanechal jejich osudu a začal se těšit na jaro, kdy jak doufám, si opět pořádně zaryju.

Palla M., 2014: Naivní konceptualista a slepice. Dokořán, Praha

 

Permakultura sice učí obejít se bez orby, nicméně tomu se my při stavu pozemku asi, alespoň částečně, nevyhneme.

Panelák v České republice (stejně jako třeba na Slovensku) potkáte i v lese, je jich vážně dost. Taky v nich žije každý třetí Čech. Další pokračování cyklu Za()hrada ladem letos zaměřeného na urbanismus se proto věnuje panelovému fenoménu. Ve středu 18. března je na programu film Petržalka Identity režiséra Juraje Chlpíka, přednáška historičky umění Martiny Mertové o historii olomouckých sídlišť, prezentace Petera Szalaye o knize Atlas sídlisk a představení souborů zaměřených na panelové domy fotografa Robina Závodného. Pro podrobnosti mrkněte do kalendáře.

Jestli se semtam rádi začtete do časopisu A2 nebo vás třeba oslovuje obrazově, můžete se zhruba v této frekvenci uspokojovat v předsálí Divadla na cucky. Jsme předplatiteli, čtrnáctideník najdete v knihovničce u baru. Zakopáváte-li doma o knihy, které by podle vás ve foyer návštěvníky zaujaly, doneste. Třeba jen na čas. Rozjedeme výpůjční službu.

Jáma je dokumentární film Jiřího Stejskala. Obojí, dokument i režiséra, uvidíte ve středu 11. února v dalším dílu pořadu Za()hrada ladem. Vysíláme opět v sále Divadla na cucky v kulturním a komunitním prostoru W7. Najdete ho, ano, na adrese Wurmova 7, Olomouc. Příběh ukrajinské farmářky, která se snaží hospodařit uprostřed kyjevského sídliště. Mrkněte do kalendáře.

Náš kamarád Matouš Lipus vystavuje v olomoucké Galerii Caesar. Spolu s Jakubem Tytykalo. Výstava se jmenuje Mramorový oblouk. Matouš na ní představuje několik svých soch, jednou z nich je i Sazeč. Asi dva roky dozadu, nějak v té době snad vznikala, jsme se spolu bavili, že by bylo parádní umístit ji v Za()hradě. Nakonec se ale nepodařilo sehnat peníze, takže zůstalo u modelu. Do 30. ledna si ho můžete prohlédnout v galerii.

 

Zahrada odpočívá, Za()hrada ladem pokračuje. Tentokrát promítáme film Lidský rozměr. Datum je úterý 20. 1.

Další událostí, ve které máme trochu prsty, je vernisáž ve Vitríně Deniska. Je to ve středu 14. 1., potom bude v zahradě oheň. To je ta naše část.

Pro podrobnosti mrkněte do kalendáře.

Ať si v novém roce vystačíte s málem.

I metr čtvereční umí pěkné výnosy.

Poslední listopadovou neděli jsme byli na návštěvě na statku a přivezli jsme hnůj. Něco je ho na terasách, něco v záhonech na kraji, menší hromada ho nicméně zbyla. Leží za jezírkem, obslužte se. Pokud by se nás příště domluvilo víc, můžeme zorganizovat další výpravu a třeba pro jiný hnůj než slámový.

Chystáme další setkání, mrkněte do kalendáře.

Pokouším se o německou kopu a nebo spíš prostě zakládám na zimu záhon. Dolů nějaká dřeva, suchou trávu, listí, hlínu, kompost. Možná devět z deseti znalých doporučuje jinak, ale dělal jsem to takhle. Pracuji hodinu a jsem jako ten pes za bránou, kdyby ho občas pustili z kotce. Koukám, navezl jsem v kolečku velký, nerozložený slunečnicový květ. Párkrát ho zkusím nabrat vidlemi, ale je nějaký tuhý. Až mi zatrnulo, když jsem zjistil, že je to ježek. Tak jsem se mu omluvil a odnesl ho k hromadě větví, kterou jsem v rohu zahrady pro takové, jako je on, navršil. Do příští návštěvy byl pryč. Na zahradě, doufám, zůstal, míst k zahrabání je tam dost. Kdyby zase do kompostu, není se mu co divit, mně se zdá také dobrý. Pokud máte doma bioodpad, noste ho do zahrady s sebou. Ondřej